Jak už to tak před Vánoci bývá, většina studentů má špatnou náladu, protože buď tyto svátky nemá v oblibě, nebo počítá každou vteřinu do začátku vytoužených prázdnin, při kterých se všichni uvolní a poté jsou opět schopni usednout do lavic s plným nasazením. Ani v naší třídě tomu nebylo jinak. Byli jsme podráždění a nemohli se dočkat, až se dozvíme, kdy naše třída konečně někam vyrazí. Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Jednoho dne nám bylo oznámeno, že za tři týdny odjíždíme. A jelo se.
Vyjeli jsme obvyklou cestou vedoucí přes Německo, Belgii a Francii. Přibližně po 16 hodinách jízdy jsme dorazili do francouzského přístavu Calais, odkud jsme se nalodili na trajekt do anglického Doveru. Bohužel, bílé útesy jsme neviděli, pršelo, byla zima a nikomu se nechtělo vyjít ven. Stejně byly 3 hodiny ráno. Cestu z Doveru do Londýna většina z nás prospala. Přivítal nás nečekaně krásný Londýn za ranního rozbřesku. S mžourajícíma očima jsme si z autobusu prohlíželi liduprázdné osvětlené uličky a dechberoucí nasvícené londýnské památky.