„Bude ve středu trénink?“
Každý týden už od pondělí mě s touto otázkou zastavují na chodbě ve škole naši úspěšní závodníci Ondra Kanta, Eva Wotřelová a Lukáš Beránek (nutno dodat, že se často domlouváme moderněji – přes e-mail či ICQ). „Ano, bude,“ s radostí odpovídám. I když je to někdy pro obě strany dřina, těším se. Vím, že tato trojice zůstává pravidelně každou středu (před většími soutěžemi i další dny) „po škole“ ráda. Společně pak až do hlubokého odpoledne trénujeme na nejrůznější soutěže. Naši závodníci obecně vynikají všestranností, trénink je tedy o to náročnější, že se musíme důsledně připravit na několik disciplín.
Příprava na další mistrovství světa začíná prakticky ihned poté, co skončí to předchozí. V roce 2007 vybojovali Ondra s Evou několik medailí a skvělých umístění na mistrovství světa v Praze. Lukáš v té době dokončil první ročník a do velkého světa písmenek se teprve začal probojovávat. Jeho talent a pozitivní (nejen soutěžní) vlastnosti čněly vysoko nad ostatními prváky, a tak jsme ho s radostí přijali do našeho týmu. Ano, na tom, že pracujeme a trénujeme jako tým a jeden druhému si ve všem pomáháme, si zakládáme. Bez týmové spolupráce a přátelské atmosféry na trénincích i soutěžích to jde hodně těžko.
A tak trénujeme, týden co týden, měsíc co měsíc. Blíží se totiž zatím největší událost v našich životech – mistrovství světa v Pekingu (vůbec poprvé mimo Evropu). Sám se připravuji již na své šesté mistrovství (se svou oblíbenou klávesnicí, která napsala již desítky milionů úhozů, jsem bojoval v Lausanne, Hannoveru, Římě, Vídni a v Praze), ale přesto cítím už měsíce dopředu příjemné a vzrušující napětí, když myšlenkami a představami zabloudím do exotické Číny.